Toto motto mám velmi ráda. Hlavně proto, že má osobní zkušenost, s jeho pravdivostí je dosti bohatá. Vše dobré, co se nám v životě stane, nás totiž nenutí zamyslet se nad tím, proč nás to štěstí potkalo, bereme to jako samozřejmost.<br /> Pokud se nám ale přihodí něco nemilého, nepříjemného nebo snad dokonce tragického, okamžitě nás napadne otázka: „Proč já?“, „Proč teď?“ „Proč takhle?“. A to zákonitě ve většině případů (doufám) vede k jisté sebereflexi, která je pro zabránění dalších nepříjemností a tragédií nutná.

Ale proč o tom píši. Jistě jste zaznamenali protesty proti stylu vedení naší země premiérem Babišem (celorepublikově organizuje spolek Milion chvilek).<br /> Protestujících přibývá až tak, že se začínají srovnávat s listopadem 89´. Ač jsem jedním z těch, kteří se k nim připojují, v osobě Babiše vidím pro náš národ velkou výzvu, které nám bylo nesmírně zapotřebí.

Jeho neustálé ohýbání všech zákonných předpisů, které by měli omezit jeho vliv a propojení podnikatelských aktivit s působením v pozici premiéra, jeho neustálé kňučení a stěžování si na neustálou kampaň (nejdřív opozice, pak některých odvážných úřadů a institucí a nakonec i Evropské komise) a hlavně velmi trapná a sebestředností čišící ignorace protestů, nás prostě zkouší z připravenosti bránit vydobytou demokracii a z trpělivosti, kterou s politiky máme. Zda jsme již na pomyslném dnu, nevím, ale každopádně jsme stále silnější a odhodlanější s tím něco dělat – a to je neskutečně dobrá zpráva! Ukazujeme, že si uvědomujeme, že demokracie není jen o svobodě a právech, ale též o zodpovědnosti a povinnostech.

A pokud toto nectí lidé, kteří nám chtějí vládnout, je na nás jim dát jasně najevo, že si to nenecháme líbit. Že náš hlas neutichl odevzdáním ve volbách a jsme připraveni ho kdykoliv použít znovu.

Věřím, že mezi voliči AB je mnoho slušných a rozumných lidí, kteří mu uvěřili, že pro nás chce „lepší Česko“. Věřím také, že vlivem posledních událostí a tíhou důkazů o tom, že to byl jen chytrý marketingový trik (a to se musí AB nechat, to mu jde excelentně), dospějí k závěru, že jediným jeho zájmem je moc a sobecké osobní zájmy. Tak sobecké, že si neváhá vzít Českou republiku jako rukojmí ve svém střetu s evropskými auditory.

Bude těžké si přiznat, jak moc se někteří zmýlili, ale věřím v náš národ a v jeho sebereflexi. Držme si palce a pojďme v těchto zásadních a osudových momentech držet při sobě.

Obdobný článek jsme zaslali také do místních KN, kde ho otiskli na str. 4.

V srpnu jsme v dalších KN zaznamenali reakci kadaňské rodačky, na kterou reagujeme: